Neobvyklý potravní specialista

Společná vstupenka
Společná vstupenka
20.11.2017
IMG_6078
Přesun pelikánů do zimoviště
4.12.2017
Zobrazit vše
po přendání do expozice terária

po přendání do expozice terária

Text a foto Jaroslav Zelinka

V dubnu letošního roku se podařilo do terária chomutovského zooparku získat velmi zajímavý přírůstek dvou ne zrovna běžných chovanců – vejcožroutů afrických Dasypeltis scabra. Tito jedineční užovkovití hadi jsou výjimeční svou specializací na požírání vajíček drobných ptáků hnízdících na zemi i na stromech. Jak jejich název napovídá, jsou svým výskytem vázáni na Afriku, kterou obývají spolu s dalšími deseti druhy rodu Dasypeltis. Pro naši zoo, zaměřenou výhradně na chov živočišných druhů palearktického pásma, z této početné skupiny přicházely v úvahu pouze dva druhy. Jednak výše jmenovaný druh a potom vejcožrout sahelenský Dasypeltis sahelensis. My jsme se rozhodli pro vejcožrouta afrického, který je rozšířený od jižního Maroka a severního Egypta přes celou východní Afriku až do jižní Afriky. Vyskytuje se dokonce v Jemenu. V chovech zoologických zahrad nejsou vejcožrouti běžnými chovanci, což je ovšem škoda, protože se jedná opravdu o zajímavé a jedinečné hady.
Vejcožrout africký obvykle dorůstá velikosti kolem 50-90cm. Svým zbarvením, které je svrchu šedé až hnědé nebo dokonce pískově žluté či načervenalé a většinou je tmavě klikatě příčně pruhované, imituje nebezpečně jedovaté druhy. Na severu svého výskytu může proto být snadno zaměněn se zmiji paví Echis carinatus a v subsaharské oblasti s pazmiji vejcorodou Causus rhombeatus. Navíc se při napadení brání výpady hlavy s doširoka otevřenou tlamou proti útočníkovi. Tmavé, černé zabarvení sliznice uvnitř tlamy může mít odstrašující účinek. Může tak připomínat mambu černou Dendroaspis polylepis. Při zastrašování také o sebe tře boky šikmě pokrytými kýlnatými šupinami, což má za následek zvukový skřípavý efekt podobný zastrašování některých zmijí. V neposlední řadě dokáže mírně rozšířit krční obratle a napodobit tak kápi malé kobry.
Jak už český název rodu napovídá je pro tento druh i ostatní zástupce rodu specifický způsob jeho obživy, který je natolik odlišuje od ostatních zástupců Podřádu Serpentes-hadi. Je to jejich specializace na příjem a konzumaci vajec. Příroda je na tento způsob obživy dokonale anatomicky vybavila. Pro snadný úchop a následné polykání kluzkého vejce jsou okraje tlamy zhrublé a celý povrch vnitřku tlamy je opatřený lepkavým epitelem. Vejce se z tlamy dostává do krku a jeho pohybem do stran je navedeno k 22. – 34. obratli, které do krku zasahují svými ostrými ostnitými výběžky. Těmi je vaječná skořápka naříznutá jako nožem. Obsah vajíčka je potom v jícnu vymačkán pohybem krku do stran a přemístěn do žaludku. Vymačkáním je skořápka podélně srolována a u 34. obratle zablokována. Po té je pohybem krku posunuta zpátky do tlamy a pak dávicími reflexy a pohyby vyloučena z tlamy viz přiložené fotografie. Hadi svým čichem dokážou bezpečně rozpoznat, zda jsou vejce v hnízdě vhodná ke konzumaci, nebo již obsahují vyvíjející se embryo. Příjem vajíček je čistě sezónní záležitostí. V době, kdy ptáci nehnízdí, jsou vejcožrouti odkázáni na hladovění, které může trvat i půl roku.
Naše dva jedince vejcožrouta afrického jsme získali jako mláďata z odchovu holandského chovatele. Vzhledem k jejich malé velikosti jsme je museli zpočátku chovat v zázemí, které je pro podobné účely určené. Teprve na konci léta si pozorní a všímaví návštěvníci mohli dopřát první momenty seznámení se s tímto jedinečným druhem hada v expozičním teráriu, jehož interiér byl pro jejich chov, odpočinek i místo konzumace vajec vybaven několika ptačími hnízdy.