Hohol severní

Patří mezi kachny potápivé, to znamená, že se pro potravu potápí celá a hledá ji na dnech rybníků a jezer. Potopí se až do hloubky osmi metrů.
Při letu vyluzují křídla charakteristický melodický, tiše znějící šum. Samec ve svatebním šatě je leskle černobílý a na černé hlavě má velkou oválnou bílou skvrnu. Samice a samec v prostém šatě má na krku úzký bílý proužek a hnědavě zabarvené tělo Mláďatům chybí bílý krční proužek a v prachovém šatě jsou kontrastně černobílá.
Hlavním evropským areálem rozšíření je Skandinávie. První prokázané hnízdění v České republice je datováno v roce 1960 na Třeboňsku.
Hnízdí v dutinách stromů ve výšce až 20 metrů a hnízdo vystýlají bohatou vrstvou prachového peří. Toho využili ornitologové a začali na hrázích jihočeských rybníků zavěšovat velké budky, které hoholi rádi obsazovali a úspěšně v nich hnízdili. V 80. letech minulého století, tj. asi po dvaceti letech od vzniku jihočeské populace, začalo hoholů náhle ubývat.
Na vině byly jednak otravy botulotoxinem, významnou roli sehrál i jeden z predátorů – místní kuny se totiž naučily nacházet hoholí budky rozvěšené na hrázích rybníků a systematicky hnízda hoholů plenily. Došlo to nakonec tak daleko, že ornitologové pracně navěšené budky sundávali. Pravděpodobnost nalezení hoholího hnízda v přirozené dutině je přece jenom menší.