Jezevec lesní

Jezevcům byla přidělena nálepka špatně naladěného samotáře, bručouna. To není ale vůbec pravda. Jezevci jsou společenská zvířata, žijí v trvalém párů či v rodinných skupinách. Budují si rozlehlé nory, tzv. jezevčí hrady. Je to spletitá síť chodeb a nor, které ústí do centrálního brlohu. Tam tráví den a ven se vydávají za soumraku. K hloubeni podzemních úkrytů jim slouží obzvláště silné ploché tlapy vyzbrojené velkými drápy. Zatímco předními končetinami jezevec rozrušuje při hrabaní i velmi tvrdou zeminu, zadními ji mocnými odrazy vyhazuje ven. Z větších hloubek pak vystrkuje zeminu na povrch pomoci celé zadní části těla.

Jezevec je největší lasicovitou šelmou v české přírodě a také jediným zástupcem této čeledě, který se ukládá k nepravému zimnímu spánku. Roli v tom hrají především klimatické podmínky – nedostatek potravy v zimě.

Při kořeni ocasu mají specificky váček (tzv. sádelník), do kterého ústí zvláštní pachové žlázy. Ty produkují mastný sekret, kterým si jezevci značí své území a slouží i k vzájemnému rozpoznávání. Pach je velmi intenzivní a na předmětech se drží velmi dlouho.

U jezevců můžeme také pozorovat vzájemné značkovaní. Má to význam pro život v sociální skupině. Navzájem se značkují nejen členové skupiny, ale často dominantní jedinci či samice se svými mláďaty. Při značkování se zvířata k sobě přiblíží se zvednutými ocasy a přitisknou se k sobě řitními otvory.