Vejcožrout africký

Obývá areál od jižního Maroka a severního Egypta přes celou východní Afriku a jižní Afriku. Vyskytuje se i v Jemenu.

Má svrchu šedé, hnědé, pískově žluté či načervenalé zbarvení, většinou s tmavou klikatou příčnou čárou, čímž imituje nebezpečně jedovaté druhy.

Při napadení se brání výpady hlavy s doširoka otevřenou tlamou. Tmavé, černé zabarvení sliznice uvnitř tlamy může mít odstrašující účinek. A kdyby ani nepomohlo, začne o sebe třít boky. Kýlnaté šupiny vydávají skřípavý zvuk podobný zastrašování některých zmijí. V neposlední řadě dokáže mírně rozšířit krční obratle a napodobit tak kápi malé kobry.

Jak napovídá jeho jméno, specializuje se na konzumaci vajec. Příroda ho na tento způsob obživy dokonale anatomicky vybavila. Pro snadný úchop a následné polykání kluzkého vejce jsou okraje tlamy zhrublé a celý povrch vnitřku tlamy je opatřený lepkavým epitelem. Vejce se z tlamy dostává do krku a jeho pohybem do stran je navedeno k 22. – 34. obratli, které do krku zasahují svými ostrými ostnitými výběžky. Těmi je vaječná skořápka naříznutá jako nožem. Obsah vajíčka je potom v jícnu vymačkán pohybem krku do stran a přemístěn do žaludku. Vymačkáním je skořápka podélně srolována a u 34. obratle zablokována. Poté je pohybem krku posunuta zpátky do tlamy a pak dávicími reflexy vyloučena z tlamy. Hadi svým čichem dokážou bezpečně rozpoznat, zda jsou vejce v hnízdě vhodná ke konzumaci, nebo již obsahují vyvíjející se embryo. Příjem vajíček je čistě sezónní záležitostí. V době, kdy ptáci nehnízdí, jsou vejcožrouti odkázáni na hladovění, které může trvat i půl roku.