Ochranářské aktivity

Stanice pro handicapovaná zvířata
V roce 2008 bylo do stanice pro handicapovaná zvířata přijato celkem 115 zvířat nejrůznějších druhů, což je téměř stejný počet jako v roce 2007. Jednalo se především o zvířata nalezená v Chomutově, ale i v širším okolí. Řada lidí přivezla poraněná, nebo nalezená zvířata i ze vzdálenějších míst kraje, dokonce například i z Domažlic. Zvířata byla přijímána jak bez ohlášení, tak po předchozí domluvě s některým ze zoologů. Do naší stanice volalo také několik lidí ze vzdálenějších míst republiky s požadavkem, zda bychom si přijeli pro nalezené zvíře. Není však v našich možnostech jezdit pro všechna handicapovaná zvířata a tak jim byla většinou doporučena stanice v jejich nejbližším okolí. V našem regionu to byla nejčastěji stanice v Litoměřicích a Kladně.
Stejně jako v předchozích letech největší podíl přinesených zvířat tvořily poštolky obecné a ježci. Většina poštolek byla mláďata, která lidé neuváženě odnesli z místa, kde byla krmena rodiči. Důvodem byl často pocit, že jsou opuštěná. Po dokrmení byly poštolky vypuštěny v blízkosti místa, kde byly nalezeny. Zraněných poštolek bylo minimálně. Příjem ježků začal již v září a říjnu, kdy nám lidé začali nosit zvířata, která se pomalu chystala na zimu. Pokud byli ježci v dobrém zdravotním stavu, do stanice jsme je nepřijímali. Samozřejmě jsme lidem poskytli informace o tom, jak s ježkem dále naložit, popřípadě jsme je informovali o podmínkách za jakých ježky přijímáme.
Stále nevyřešená je situace kolem příjmu lesní zvěře. V případě příjmu do stanice se vlastně podle Lesního zákona dopouštíme "lesního pychu". Avšak pokud se jedná o zraněné zvíře, navíc například vysoko březí srnku, není jiná možnost než zvíře přijmout a ošetřit. Vše však probíhá po dohodě s příslušným správcem honitby, popřípadě s Mysliveckým sdružením, kteří se na nás často sami obracejí s prosbou o pomoc. V několika případech jsme řešili i vniknutí zvířete do uzavřeného areálu, nebo haly. Pokud to šlo, poskytli jsme informaci jak situaci řešit pouze po telefonu. V některých případech jsme vyjeli na místo. Šlo především o zpěvné ptactvo a dravé ptáky.
Ve sledovaném roce jsme přijali i několik velmi zajímavých druhů. Asi nejzajímavějším byl sokol stěhovavý, kterého nalezli myslivci zraněného v okolí Kadaně. Z dalších stojí za zmínku např. sova pálená, kalous ušatý, nebo krahujci. Několik druhů bylo nalezeno jak zaměstnanci, tak návštěvníky přímo v areálu PZOO. Jednalo se například o vypadlá mláďata volavek popelavých, nebo zmiji obecnou.
Jako každý rok se zaměstnanci stanice starali o řadu mláďat a to jak o poštolky, rorýse, ale i o drobné ptactvo jako ještě neopeřená mláďata sýkory koňadry, rehka domácího, krahujce obecného a jiřičky obecné. V některých případech o zvířata pečovali i ve svém volnu, aby jim poskytli potřebnou péči nutnou k přežití a následnému vypuštění do volné přírody.

Tabulka přijatých zvířat do Stanice pro handicapované živočichy
druhodchyt mláďata vysílení zranění ostatní celkem
poštolka obecná 1 15 0 2 1 19
ježek západní33 2 1 0 1 37
kalous ušatý 0 0 0 2 0 2
káně lesní 0 0 1 6 0 7
labuť velká 1 0 0 0 1 2
zmije obecná 2 0 0 0 0 2
netopýr sp. 3 0 0 1 0 4
mýval severní 2 0 0 0 0 2
sova pálená 0 0 1 1 0 2
racek chechtavý 0 0 1 10 2
sokol stěhovavý 0 0 0 1 0 1
jiřička obecná 0 5 0 0 0 5
srnec evropský 0 0 0 2 0 2
kachna divoká 0 0 0 1 0 1
volavka popelavá 0 2 1 0 0 3
krahujec obecný 0 1 0 1 0 2
rorýs obecný 0 1 1 1 0 3
kuna skalní 0 2 1 00 3
vrána obecná černá 0 0 1 0 0 1
prase divoké 0 1 0 0 01
racek mořský 0 0 1 00 1
rehek domácí 0 0 4 0 0 4
sýkora koňadra 0 0 4 0 0 4
ježek východní 3 0 0 0 0 3
sojka obecná 0 01 00 1
žluna zelená 0 0 0 10 1
celkem 4529 18203 115

Výzkum hus v Podkrušnohorském zooparku v Chomutově
Bc. Michal Podhrazský
Poštovní 909, Kadaň; Katedra zoologie, PřF UK, Praha
V roce 2004 byl zahájen projekt barevného značení husy velké v severozápadních Čechách. Zdejší populace není divoká a s velkou pravděpodobností byla celá založena uměle. Centrem šíření je Podkrušnohorský zoopark v Chomutově. Husy zde byly chovány od roku 1979. Do roku 1985 byly všichni jedinci křídlováni, poté se od křídlování ustoupilo a husy začaly opouštět zoo. Dnes jsou již všichni jedinci schopni letu.

V roce 1988 došlo k prvnímu prokázanému hnízdění husy velké v severozápadních Čechách mimo zoopark. Pár s mláďaty byl pozorován na mokřadu u Mariánských Radčic na Litvínovsku (Bejček a Šťastný). Téhož roku přiletěl polodivoký pár s 6 odrostlými housaty do zooparku (archiv zooparku). Dnes můžeme jen stěží spekulovat, zda se jednalo o tentýž pár. V roce 1997 bylo poprvé zaznamenáno hnízdění hus na Lenešickém rybníce na Lounsku (Tichý). V roce 1998 poprvé husy hnízdily na Vinařském rybníce na Kadaňsku (Podhrazský a Tejrovský). V roce 2001 bylo zaznamenáno hnízdění hus na Údlických a Droužkovických rybnících na Chomutovsku, ale husy zde s velkou pravděpodobností hnízdily již dříve (Podhrazský). Od roku 2006 hnízdí husy na rybníku Koleje na Chabařovicku (Čeřovský). Počet hnízdících párů v severozápadních Čechách byl v roce 2008 odhadnut na 21 – 24 párů.

V průběhu pětiletého monitoringu jsme zjistili, že husy hnízdí na několika lokalitách. Nejvýznamnější lokalita je na mokřadu u Mariánských Radčic na Litvínovsku v okresu Most, kde husy hnízdily poprvé mimo zoopark. V roce 2008 zde bylo pozorováno 11 rodinek vodících mladé. Další významné hnízdiště je v okolí zooparku na Droužkovicekých rybnících, kde hnízdí až 4 páry. Vzdálenější hnízdiště je Vinařský rybník na Kadaňsku, kde hnízdí až 3 páry, Lenešický rybník na Lounsku, kde hnízdí až 2 páry a rybník Koleje na Chabařovicku, kde nově hnízdí 1 pár.

V zooparku husy hnízdí na dvou rybnících. K hnízdění využívají připravené hnízdní budky, protože zde chybí litorální porost. Hnízdní úspěšnost je malá. Hnízda jsou často predována vránou obecnou. Hnízdní úspěšnost jsme se v roce 2007 pokusili zvýšit rozmístěním většího počtu budek. Predace zůstala stejně vysoká. Vejce z opuštěných snůšek jsou líhnuta v líhni a mláďata vychovávána uměle. Mláďata jsou ponechána na volno v zooparku a jsou též označena, aby mohla být v budoucnu sledována.

Ptáci byli dříve značeni hliníkovými kroužky, což neumožňovalo jejich snadnou identifikaci. Od roku 2005 jsou ptáci značeni krčními límci, které se ke značení hus používají standartně v celé Evropě. Jedná se o plastový kroužek červené barvy, na kterém je individuální bílý kód. Límce se jedincům upevňují na krk. V průběhu 4 let bylo krčními límci označeno v severozápadních Čechách 34 hus, většina na území zooparku. Do konce roku 2008 se nashromáždilo 270 zpětných hlášení o 34 husách. Většina hlášení, celkem 252, pochází přímo ze  zooparku. Další tři hlášení pocházejí z okolí zooparku a jedno hlášení z Českolipska. Z Německa pochází 12 hlášení o 4 husách a z jižního Švédska 2 hlášení o 2 husách.

Límcováním na některých lokalitách mimo zoopark bylo zjištěno, že po dosažení vzletnosti u mladých a dokončení pelichání u starých hus, se celé rodinky přesouvají z hnízdiště do zooparku. Zoopark slouží jako významné pohnízdní shromaždiště, kde se v průběhu srpna až září shromáždí 70 – 130 hus velkých. Zimu zde přečkává 60 – 80 ptáků. V předhnízdní době ptáci zoopark opouštějí a rozmisťují se na hnízdiště.

Límcování je velice efektivní způsob, při kterém lze zjistit spoustu podrobností o migraci, přeletech, rozmnožování, preferenci hnízdiště. Stále nám ale chybí spousta podrobností, na které bychom chtěli přijít pomocí 2 konvenčních vysílaček. Vysílačky bychom chtěli na husy umístit v průběhu roku 2009. Dále bychom chtěli zvýšit efektivitu odchytu instalováním rozměrného sklopce, do kterého by mohly být husy odchytávány celoročně.

Na tomto místě bych chtěl poděkovat vedení zooparku, jak starému, tak novému, jmenovitě Ivetě Rabasové, Přemyslu Rabasovi, Marii Valdmanové a Regině Kalabusové, v první řadě za pochopení a umožnění průběhu projektu v zooparku a v druhé řadě za poskytnutí pomoci a prostředků, bez kterých by některé etapy projektu nebylo možné realizovat.

Projekt byl podpořen Severočeskými doly a. s., Podkrušnohorským zooparkem v Chomutově a grantem VaV MŽP ČR SP/2d3/109/07 „Dlouhodobé změny početnosti a distribuce vodních ptáků v České republice ve vztahu ke změnám klimatu a životního prostředí“.
V Praze dne 13. 1. 2009
Michal Podhrazský


Foto 1. Ukázka krčního límce. (foto. Karel Vlasák)


Mapa 1. Zastižení hus označených na území Podkrušnohorského zooparku
Reintrodukce husy velké (Anser anser) na Českolipsku
Bc. Michal Podhrazský
Poštovní 909, Kadaň; Katedra zoologie, PřF UK, Praha

Před rokem 1950 byla na Českolipsku jedna z největších hnízdních populací husy velké v ČR. Husy hnízdily nejméně na 6 rybnících Dokesko-Holanské rybniční soustavy (Novozámecký rybník, Břehyně, Máchovo jezero, Jílek, Holanský a Dolanský rybník) a mimo soustavu na Heřmanickém rybíce. Díky početným zprávám z minulosti můžeme od r. 1888 téměř plynule sledovat osudy populace obývající Novozámecký rybník. Nejstarší záznamy popisují až stohlavé hejno, které zalétávalo z Novozámeckého rybníka na Jestřebské slatiny na pastvu. Z nejrůznějších důvodů (rozvoj rekreace, rušení hnízdění, nízká reprodukční úspěšnost, zarůstání rybníků apod.) se počet hnízdních lokalit rychle snižoval. Na Máchově jezeře zaniklo hnízdění hus kolem r. 1920, na Břehyni vytrvalo do r. 1937, na Dolanském rybníce resp. střídavě na Holanském rybníce bylo hnízdění nepravidelné a zaznamenáno ještě v letech 1981 – 1983. Posledním rybníkem, kde husy pravidelně hnízdily do r. 1959 a nepravidelně až do r. 1984 byl Novozámecký rybník (Honců 1991).

Od r. 1985 husy na zdejších rybnících jako hnízdící druh chybí. Proto se zoolog českolipského muzea Miroslav Honců pokoušel v letech 1991 a 1992 o dvě reintrodukce husy velké, ale ani jedna se nezdařila. Housata se nedostala do volné přírody, protože zahynula ještě v zajetí. Původ housat byl vždy z opuštěných snůšek hus velkých z jižních Čech, které byly získány ve spolupráci s tehdejším koordinátorem Husí skupiny, Lukášem Šimkem.

V roce 2000 po provedených úpravách na Novozámeckém rybníce byl zaznamenán výskyt hus v hnízdním období. V květnu 2001 byla pozorována rodinka se 4 housaty. V průběhu června tato rodinka z rezervace beze stopy zmizela (Filip a Tourková). Další pokusy o hnízdění již pozorovány nebyly.

V roce 2006 jsem byl osloven Miroslavem Honců, abychom se pokusili o třetí pokus reintrodukce husy velké, ve spolupráci s Podkrušnohorským zooparkem v Chomutově, do ptačí oblasti Českolipsko-Dokelské pískovce a mokřady.

Nemělo smysl vypouštět husy velké za účelem obnovení populace na Českolipsku. Husa velká je pták, jehož početnost v posledních letech stoupá v celé Evropě. V ČR byl stav v roce 1989 odhadnut na 580 – 670 párů, v roce 2001 – 2003 byla početnost odhadnuta na 670 – 800 párů (Šťastný et al. 2006), tomu nasvědčuje i hnízdění na Českolipsku v letech 2001. Problém bude možná v nevyhovujícím prostředí. V létě 2006 jsme uskutečnili průzkum a vytipování vhodných lokalit pro husu velkou na Českolipsku. Pokoušeli jsme se odhadnout několik negativních faktorů, které brání husám v hnízdění. Jako důvody byly navrženy: nárůst rekreace, zintenzivnění zemědělství a mohutný zárůst některých lokalit. Následně jsme vše konzultovali s CHKO Kokořínsko a pokoušeli jsme se najít nějaké řešení, které by negativní faktory odstranilo či aspoň zmenšilo. Výsledkem spolupráce bylo vytvoření dvou průseků v litorálním porostu v NPR Novozámecký rybník v rozsahu min 100 x 50 m. Tím došlo k vytvoření přístupu na Motýlí louky. V roce 2007 zde bylo pozorováno využívání průseků jeřáby popelavými a dokonce se zde zdržovaly nějakou dobu i 3 husy velké.

Myšlenka samotné reintrodukce ovšem připadla v úvahu a to čistě z experimentálních důvodů. Pokud by byla lokalita vhodná, tak by zde husy již zahnízdily. Vypuštění a následné sledování může odpovědět na zásadní otázky. V Evropě, je několik uměle založených populací. V ČR je 6 populací hus, z toho jsou 2 založené uměle a jedna částečně. V Německu jsou husy vysazené v okolí Drážďan a na několika místech v Bavorsku. Populace hus ve Velké Británii pochází z vypuštěných ptáků. V Rakousku jsou husy polodivoce chovány v okolí ústavu Konráda Lorenze v Grünau. V literatuře chybí údaje o umělých populacích, neví se, jak se chová takováto populace na začátku, jak ovlivňují volně žijící populace, jak je vysoká mortalita u vypuštěných ptáků, jaký je tahový pud apod. Z těchto důvodů jsme nakonec k reintrodukci přistoupili. Předem jsme vytipovali dvě lokality.

Jako první lokalita byla zvolena NPR Novozámecný rybník. Zde by nemělo docházet k rušení rekreanty, litorální porosty nejsou ovlivňovány zemědělstvím, v okolí rybníka je dost vhodných ploch pro pastvu. Vytipovaná lokalita je obklopena vhodnými plochami pro pastvu, ale louky byly od rybníka odděleny neprůstupným porostem rákosu na některých místech až 100 m širokým. Takto hustý litorální porost by znemožňoval rodinkám s malými housaty přístup na pastvu. Proto došlo ke konci roku 2006 ve spolupráci s CHKO Kokořínsko k vytvoření dvou průseků o šířce cca 80 m (viz. výše). Koridory jsou jen prosekané a s velkou pravděpodobností brzy zarostou. Ovšem už tato úprava je pozitivní, protože z hustého porostu zmizel starý rákos a mladý bude nějakou dobu lépe prostupný. Do budoucna se počítá s vybagrováním koridoru, čímž se zničí oddenky rákosu a průsek zůstane volný.

Druhá vytipovaná lokalita je Heřmanický rybník. V sousedství rybníka stojí obývané hospodářské stavení, ale to by husám nemělo vadit. Tato lokalita je vybraná z několika důvodů. Jsou zde vhodné plochy k pasení s dobrým přístupem, pro hnízdění je zde ostrov a pro pelichání je zde nepřístupná zátočina.

Vzhledem k tomu, že se nám nepodařilo obdržet potřebná povolení od Ministerstva životního prostředí, která byla potřebná pro uskutečnění reintrodukce v NPR Novozámecký rybník, jsme přistoupili k uskutečnění reintrodukce na Heřmanickém rybníce, k čemuž jsme měli všechna svolení.

První etapa reintrokudkce proběhla 11. 6. 2007. Na lokalitě Heřmanický rybník byla vypuštěna 4 nevzletná housata. Byla standartně označena krčními límci s kódy O/24, O/27, O/28 a O/29. Housata pocházela ze tří rodinek, jevila značné známky plachosti. Po vypuštění se držela většinou ve skupince, občas se jedno house O/24 oddělovalo. Záměrně byla pro vypuštění vybrána ještě nevzletná housata, ta by si ještě neměla pamatovat terén, ve kterém vyrostla a teprve po dosažení vzletnosti by si měla vytvořit k novému prostředí vztah.

Housata opustila lokalitu po 28. 6. 2007. Z pozorování ze dne 25. 7. 2007, kdy byla pozorována tři housata na lokalitě Daubitz ve východním Německu, vyplývá, že odletěla společně a směřovala na sever. O dva dny později se jedno house oddělilo, na stejné lokalitě pozorována už jen dvě označená housata. Zbylá dvě housata pokračovala v přeletu na sever, dne 30. 9. 2007 obě pozorována na lokalitě Slonsk v Polsku. Další pozorování pocházejí až ze 4. května 2008, kdy Jan Procházka vyfotografoval pět hus na Novozámeckém rybníce. Tři husy měly červené límce, bohužel kódy se nepodařilo odečíst. Květnové pozorování nasvědčuje, že si husy tuto oblast vtiskly. V září 2008 byla jedna husa pozorována v jižním Švédsku a jedna v Německu v Braniborsku, ta byla v Německu pozorována ještě v prosinci 2008.

Druhá etapa reintrodukce proběhla 11. 7. 2008. Vypouštění bylo posunuto, protože pár hus, od kterého jsme chtěli převézt housata, hnízdil později. Housata jsme opět vypouštěli na Heřmanickém rybníce. Bylo vypuštěno 5 housat. Housata byla označena kombinací krční límec a odečítací barevný kroužek O/40 + ABB, O/41 + ABC, O/42 + ABD, O/43 + ABF a O/44 + ABH. Po vypuštění se ukázalo, že jsou housata minimálně plachá.

Housata byla naposledy na lokalitě zastižena 12. 8. 2008, respektive jedno house zmizelo na přelomu července a srpna. Dne 30. 8. 2008 bylo jedno samotné house pozorovano na Náchodsku u obce Rzy a totéž house bylo pozorováno 5. 9. 2008 na jižní Moravě na Lednických rybnících. Housata z druhé etapy reintrodukce se chovala odlišně. Vypadá, že se rozdělila a směřovala na jihovýchod.

V roce 2009 dosáhnou husy z první etapy reintrodukce pohlavní dospělosti a mohly by se pokusit o hnízdění. Pozorování z května 2008 nasvědčuje, že by k místu vypuštění měly mít vztah a snad by se mohly pokusit o hnízdění na Českolipsku. Zajímavé pozorování pochází z 15. 4. 2008, kdy byla husa původem ze severozápadních Čech pozorována na Novozámeckém rybníku na Českolipsku a následně byla tato husa zastižena v jižním Švédsku ve společnosti další husy ze severozápadních Čech a jedné husy z Českolipska. K tomuto pozorování lze připojit fakt, že se husy z chomutovska šíří severovýchodním směrem – od roku 2006 hnízdí na Chabařovicku a třeba by časem mohlo dojít k propojení těchto dvou populací. Pokud vše vyjde, tak bychom se určitě chtěli pokusit v roce 2009 o třetí etapu reintrodukce husy velké na Českolipsko.

Literatura:
Honců M. 1991: Změny početního stavu vodních ptáků na rybnících Českolipska. Panrus 3: 177-192.

Šťastný K., Bejček V. & Hudec K. 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Aventium. Praha.

V Praze dne 13. 1. 2008
Michal Podhrazský


Foto 1. Josef Círl a Miroslav Honců s housaty u Heřmanického rybníka. (foto. Michal Podhrazský)


Foto 2. Michal Podhrazský při vypouštění housat na Heřmanický rybník. (foto. Josef Círl)


Mapa 1. Zastižení hus vypuštěných na Českolipsku v letech 2007 a 2008


Mapa 2. Zastižení hus označených na území Podkrušnohorského zooparku (kolečko) a zastižení hus vypuštěných na Českolipsku v letech 2007 a 2008 (trojúhelník)