Jeřáb bílý

Vyskytuje se na Sibiři v oblasti dolního toku řeky Ob a v Jakutsku, zimuje v Íránu a Číně. Každoročně je zaznamenávám během tahu na deltě Volhy. Na hnízdiště přilétá v květnu, jednotlivé páry se většinou vracejí na stejná místa po řadu let. Do zimovišť odlétají první ptáci koncem září.

Po návratu ze zimoviště páry obsazují svá hnízdiště, tokají a ozývají se duetovým troubením. Troubení vzniká díky extrémně dlouhé průdušnici, stočené v dutém hřebeni klíční kosti do kličky.

Pro jeřáby jsou charakteristické jejich snubní tance – rozpřahují křídla, vyskakují do vzduchu a hluboce se uklánějí. Páry tvoří na celý život, ale přesto se samec samici každý rok dvoří. Tanec pomáhá k upevňování partnerských vazeb.

V Číně je jeřáb symbolem dlouhého života a moudrosti. Fuťienský bílý jeřáb je název starého čínského bojového umění, založeného v 18. století. Je zaměřený na boj zblízka a využívá pohyby napodobující ptačí klovnutí a máchání křídly.