Příběh
Zooparku

Zoopark Chomutov

Chomutovský zoopark je jednou z nejmladších českých zoo, jeho historie však skrývá velice zajímavý příběh. Na jeho počátku stojí muž, který si vysnil oázu klidu pod Krušnými horami a dokázal jí položit základy, na kterých se staví dodnes.

Jmenoval se Walter Markel a v polovině sedmdesátých let minulého století přišel s velkorysou myšlenkou vybudovat v přírodní oblasti u Kamencového jezera rozsáhlý areál lesoparku. Už od začátku však nechtěl jen klasickou zoologickou zahradu. Kromě expozic evropské fauny si vysnil třeba skanzen podkrušnohorské vesnice (který tu dnes opravdu je) či přírodní rezervaci okolo nedalekých rybníků.

Slavností otevření lesoparku se konalo v květnu 1975, tehdy tu měly výběhy méně náročná evropská zvířata jako jeleni, daňci či několik druhů vodních ptáků. Už tehdy se však v zooparku objevil třeba zubr, který se stal erbovním zvířetem mladé zoo. Až do roku 2018 se také objevoval v různých podobách i v logu organizace.

Přestože o otevření píšeme jako o slavnostním, kanceláře vedení byly tehdy v mobilních buňkách na parkovišti. Seděl tu i Walter Markel, který se stal prvním ředitelem zooparku (tehdy Lesoparku Chomutov).

Bez statusu a bez vstupného

Areál se stal hned po otevření oblíbeným výletním místem, postupně přibývaly další výběhy či voliéry a v nich nové druhy zvířat. Přesto měl mezi českými zoo ještě několik let poněkud kuriózní postavení. Ač plošně největší, neměl lesopark status zoologické zahrady. Tehdejší režim na něj pohlížel spíše jako na zookoutek. Areál neměl ani brány, takže otevírací hodiny byly prakticky non stop a neplatilo se žádné vstupné.

Jakkoli nepovažován za oficiální zoologickou zahradu, lesopark byl již tehdy nejen oblíbený mezi návštěvníky, ale zároveň profesionálním chovatelským zařízením. První chovatelské úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Začínající zoopark byl jednou z prvních československých zoologických zahrad, kterým se podařilo odchovat pelikána a kormorána.

Areál se mezitím za provozu rozrůstal – budovaly se inženýrské sítě, oplocení a nové expozice. Stará budova kamencových lázní byla upravena na správní budovu, kde později vznikl také výstavní sál a kinosál. Byla postavena na tehdejší poměry velmi moderní karanténa a sklady krmiv, na kraji areálu vyrostla také krytá jízdárna pro jezdecký klub.

Porevoluční útlum a unikátní safari

Rozvoj zooparku se po změně politického systému v roce 1989 výrazně zpomalil, aby pak během devadesátých let postupně zase nabral na obrátkách. V roce 2002 se stal ředitelem zoo Přemysl Rabas, který pokračoval v naplňování původní vize Waltera Markela a přidal k ní leccos ze svých nápadů.

V zooparku se objevují nové druhy zvířat, z Litvy dostává darem tuleně, jejichž bazén se na další léta stal nejnavštěvovanějším místem v areálu. Dalšími oblíbenci se stávají medvědi. Úpravy expozic se začaly více přizpůsobovat potřebám zvířat, takže zrovna výběh medvědů byl svého času největší přirozený prostor pro zvířata v rámci středoevropských zahrad.

Podkrušnohorský zoopark se postupně stal členem národní a později také evropské a světové unie zoologických zahrad. Zároveň se zapojil do dalších chovných programů a dodnes si pravidelně připisuje cenné chovatelské úspěchy.

Na konci 90. let zoopark otevřel areál eurosafari, třicetihektarový výběh pro volné vyjížďky mezi zubry, jeleny, muflony či sajgami. Základ zvířecího osazenstvo utvořilo právě stádo sajg tatarských, které zoopark získal z ukrajinské Nové Askánie. V té době to byla největší ze tří skupin sajg držených v zahradách na světě

V zooparku měla vzniknout kopie zničeného zámku

Ani původní koncepce však nezůstala netknutá. Opravdu velkým plánem byl nápad zrekonstruovat na území zooparku zámek, který kdysi stál v obci Ahníkov. Šlo o vesnici, jež musela jako jedna z mnoha ustoupit v osmdesátých letech těžbě hnědého uhlí.

Stavba zámku na novém místě nebyla jen smělá myšlenka. Před demolicí v Ahníkově z něj památkáři sejmuli všechny významné architektonické prvky, označili je a uložili právě do zooparku pro pozdější rekonstrukci. Myšlenka znovu ožila na začátku nového tisíciletí, začalo se dokonce pracovat na projektové dokumentaci. Rekonstrukce se však ukázala jako příliš nákladná a nedošlo k ní.

V novém tisíciletí na plné obrátky

Také po roce 2000 pokračoval rozvoj areálu s neutuchající energií. Nový výběh mají losi, vznikají dvě rozšířené a průchozí ptačí voliéry, rovněž nové terárium a později také noktuárium. Přibyly dětské hřiště a atrakce, u dolní brány zoopark otevřel novou restauraci Tajga.

Novou a důležitou činností zooparku se stala také ekologická výchova. V nově vybudovaném středisku probíhají pravidelné výukové programy.

Na kraji areálu pak postupně vyrostl skanzen Stará Ves se staročeským statkem, větným mlýnem či kapličkou. Oficiálně byl skanzen otevřen v roce 2011 a dnes je samostatnou součástí areálu.

Ani dnes rozvoj zooparku neustává. A jeho příběh pokračuje. V roce 2018 změnil zoopark po letech své logo, název a nasadil také nový modernější vizuál, který plánuje postupně rozšířit po celém areálu.

Novými zvířecími oblíbenci se staly například pandy červené, přičemž okolí jejich výběhu je laděno do asijského stylu. V roce 2019 bude dokončen nový moderní výběh pro charzy žlutohrdlé, do budoucna se plánuje také velká přestavba tuleního bazénu.

Ředitelé a názvy zoo:

1975 – 1980
Walter Markel (Lesopark Chomutov)

1980 – 1991
Ing. Jiří Králíček (Podkrušnohorský park kultury a oddychu – Podkrušnohorský zoopark Chomutov)

1992 – 2008
MVDr. Přemysl Rabas (Podkrušnohorský zoopark Chomutov)

2008 – 2017
Bc. Iveta Rabasová (Podkrušnohorský zoopark Chomutov)

2017 – dodnes
Bc. Věra Fryčová (Podkrušnohorský zoopark Chomutov – Zoopark Chomutov)

Zoopark Chomutov
Přemyslova 259
430 01 Chomutov
Česká republika

mapa webu