Poletuška slovanská

Žije na území severní a východní Asie a východní Evropy. Podle areálu rozšíření vědci rozlišují čtyři poddruhy.
Své pojmenování získala díky osrstěným blánám, které jí umožňují plachtit ze stromu na strom.

Ačkoli se řadí mezi býložravce, byly pozorovány i případy, kdy nepohrdly živočišnou stravou (vajíčky, mladými ptáky či malými savci).

Domovský okrsek (tzn. území, který živočich obývá, ale aktivně si ho nebrání před narušiteli) samců je velký průměrně 60 hektarů, oproti tomu samice se pohybují v okrsku velkém cca 8 hektarů. Samci poletušek jsou velmi pohybliví. Někteří se od hnízda vzdalují i na více než 2 kilometry. Svůj podíl na tom mají osrstěné blány, které poletuška má mezi předními a zadními končetinami. Ty jí umožňují překonávat i větší vzdálenosti mezi stromy a větvemi. Poletuška patří mezi arboreální živočichy, to znamená, že se pohybuje a žije v korunách stromů. Na zem zpravidla nesestupuje.

Současná populace má klesající charakter, a to hlavně kvůli fragmentaci krajiny výstavbou a modernizaci lesního hospodaření. V Litvě je místy vyhubená, v Bělorusku nejspíše zůstali poslední jedinci na severu země. Jako vzácná je vedená v Estonsku a ohrožená v Koreji.

Ze zoologických zahrad se chovem poletušek dlouhodobě zabývá Zoo Riga, která svou skupinu také pravidelně rozmnožuje. V České republice poletušky chová také Zoo Plzeň a Zoo Jihlava.