Možná to na první pohled nevypadá, ale v teráriích chomutovského zooparku se někdy odehrávají opravdová akční dramata. Nedávný útok malého pavoučka na holátko myši v teráriu zmijí byl skoro jako z legendární scény filmu Mission Imposible. Hodně nevšední okamžik nafotil a popsal náš herpetolog Jaroslav Zelinka:
Před několika týdny jsem si v teráriu s letošními mláďaty zmijí růžkatých Vipera ammodytes, které v zázemí odchováváme, všiml zajímavé věci, a sice že zmije tu nejsou jedinými obyvateli. V chovné nádrži, zejména v jeho stropních prostorách, se s nimi tady nacházeli drobní tmaví pavoučci. Ti se na svých pavučinových vláknech spouštěli na zem, aby zde pátrali po nějaké vhodné kořisti. Pokud se jim nějakého hmyzího vetřelce podařilo najít, rychle se ho zmocnili a po vytažení ke stropu ho obalili do zámotku pavučiny, aby na něm mohli později hodovat. Vše se dělo poměrně rychle a koordinovaně.
Pavoučci mi tvarem těla nápadně připomínali snovačku. Že je můj odhad správný, jsem si ověřil až při pohledu přes objektiv mého fotoaparátu. Zajímavě a celkem výrazně zbarvený druh, měřící kolem půl centimetru, nebyl, jak jsem později měl možnost pozorovat, tak úplně neškodným „pavoučkem“ pro štěstí…
Druh se mi podařilo určit jako snovačku půdní Steatoda triangulosa. Ta se do naší republiky šíří z teplých oblastí jižní Evropy, kde se vyskytuje ve volné přírodě, tudíž je pravděpodobné, že se s ní budeme výhledově setkávat častěji. Zatím to ale není úplně běžný druh. U nás se vyskytuje, jak název druhu napovídá, v půdních prostorách budov. Vzhledem k tomu, že se mi výskyt tohoto teplomilného druhu podařilo zjistit a zdokumentovat přímo v našem chomutovském zooparku, rozhodl jsem se s vámi o tento zážitek prostřednictvím několika pořízených snímků podělit.
Jak je z přiložených fotografií patrné, je tento druh schopný útočit i na kořist mnohem větší, pro něj zdánlivě nedosažitelnou. V případě našeho chovu zmijí růžkatých i na jejich potravu – živá ´holátka´ (mláďata několik dní po narození) myší.
Snovačka malé myše opakovaně kousla, aby ho svým jedem paralyzovala. Poté se na něj snažila přichytit vlákna své pavučiny. Po několika nezdařených pokusech vytáhnout ještě živé a vzpouzející se mládě ke stropu terária a tam je obalit hedvábím své pavučiny, to nakonec vzdala. Patrně (a to bylo i zjevné) to díky hmotnosti zvolené kořisti nebylo ani reálné uskutečnit. Na myšeti proto začala hodovat přímo na zemi. To už ale bylo mrtvé.
Je patrné, že nejenom chovaní plazi nám mohou, při troše naší pozornosti a vnímavosti, odkrýt opravdu zajímavé a nevšední zážitky. Třeba i ze života bezobratlých.
Foto: Jaroslav Zelinka
