Holub domácí

Holub domácí je domestikovaná forma holuba skalního (Columba livia). Domestikace proběhla již v 6. nebo 5. tisíciletí před naším letopočtem v Přední Asii.

Holubi sloužili lidem jako zpestření jídelníčku, jako producenti hnojiva a samozřejmě jako doručovací prostředek v rámci holubí pošty.

Ve vojenství se mimo pošty, využívali také k zapalování nepřátelských objektů. V první světové válce bylo nasazeno více než 100 000 holubů k doručování zpráv z front. Někteří holubi byli také vyznamenáni jako váleční hrdinové in memoriam. Avšak nejznámější je holubice jménem Cher Ami. Tu vyslal americký velitel Charles Whittlesey v bitvě u Argonne 4. října 1918 jako třetího holuba (první dva byli sestřeleni). Nacházeli se v německém obklíčení, a ještě ostřelováni vlastní armádou. Holubice dokázala s prostřelenou hrudí, bez oka a bez nohy doletět na velitelství a předat zprávu ve znění „Jsme podél cesty 276,4. Střílejí po nás naši vlastní dělostřelci. Proboha, zastavte to!“. Palba ustala a Američané se nakonec z obklíčení dostali se ztrátou více než poloviny mužů (z celkového počtu 500). Cher Ami byla operována, zachráněna, místo nohy dostala dřevěnou protézku a byla vyznamenána válečným křížem za statečnost. Uhynula v roce 1919 na následky zranění a její tělíčko je vystaveno ve vojenském muzeu ve Washingtonu.

Při holubí poště je využívána schopnost holubů nalézt cestu domů i z neznámé oblasti. Jak to dělají je stále předmětem spekulací i výzkumu.

Domácí formy jsou chovány po celém světě v několika plemenech různých barev, velikostí i tělních typů.

Zdivočelé formy, tzv. holuby „věžáky“, najdeme kromě všech měst také ve volné přírodě.