Hrdlička divoká

Hrdlička divoká se stala symbolem lásky, který zvěčnil Karel Hynek Mácha ve své slavné básni Máj. Hrdličky jsou tažné, k nám se vrací v průběhu dubna a v květnu jsou hlasově nejaktivnější. Ozývají se svým nezaměnitelným voláním přepisované ornitology jako „turr turr“, což jí dalo její latinský název.
Také přirovnání „jako dvě hrdličky“ nevzniklo náhodou. Námluvy hrdliček jsou opravdu plné tulení, cukrování a něžného ozobávání. Paradoxní je, že stavbě hnízda nevěnují moc pozornosti a jejich „údolí lásky“ je plochá miska klacíků ledabyle naházených na sebe, často tak řídká, že při pohledu zespoda vejce prosvítají.
Počty hrdliček divokých ve volné přírodě klesají. Může za to především přeměna pestré krajiny na intenzivní zemědělské monokultury. Ani na tahu není hrdlička v bezpečí. Každoročně se stávají hejna táhnoucích ptáků obětmi střelců a lovců především v oblasti Středomoří (Malta, Kypr, Řecko…).

Společné znaky měkkozobých:

• Zduřelé měkké ozobí, které pokrývá kořen zobáku až po nozdry.
• Při pití ponoří zobák do vody a nasávají ji jako brčkem (ostatní ptáci naberou vodu do zobáku, zvednou hlavu a nechají ji stéct do krku).
• Rodiče mláďata krmí tzv. holubím mlékem. To je kašovitý výměšek, který se tvoří ve voleti z buněčné výstelky, bohatý na bílkoviny a tuky. Čím jsou mláďata starší, tím více se v mléku objevují příměsi semen a částí rostlin.