Kachnička mandarinská

Pochází z východní Asie, zdivočelá populace vznikla v Británii, Irsku, Francii a Švýcarsku i v několika dalších evropských státech.

Historicky vůbec první kachničkou mandarinskou z území dnešní České republiky byl jedinec ze sbírky korunního prince Rudolfa Habsburského. K prvnímu prokázanému hnízdění došlo v roce 1980 na lednických rybnících. Po dlouhé pauze až v roce 2008 na Hodonínsku.

Dnes se s kachničkou mandarinskou můžeme setkat celoročně. Nejčastěji v zimním období, kdy se do měst stahují jak naši ptáci, tak kachničky z okolních zemí – zpravidla to bývají jednotlivci či páry, větší počty zimujících jedinců jsou známé třeba ze zimovišť v Brně a Olomouci. Kachničky mandarinské u nás v současnosti i hnízdí.

Zajímavá je rozdílnost chování jednotlivých ptáků. Zatímco část kačerů hlídá partnerku např. u hnízdní dutiny, ale poté přenechá výchovu kachňat pouze samici, jiní kačeři pomáhají s voděním kachňat, a to od pouze pasivního doprovodu skupiny až po vodění a např. zahřívání mláďat. V jednotlivých případech vydrží rodinka spolu po celou dobu vodění mláďat a kačer v jejich společnosti i přepelichá, zatímco jiní otcové během pelichání rodinu opustí a vytvoří klasické „pánské“ kluby známé třeba i u samců kachen divokých. Individuální chování vykazují i samice. Zatímco některé by se mohly nazvat vzornými matkami a kachňata doprovázejí na každém kroku, jiné kachny nechávají kachňata část dne zcela bez dozoru. Vzhledem k velikosti vylíhlých kachniček je významným prvkem mortality kromě špatného počasí hlavně predace, od dravých ryb, přes norky americké a jiné drobné šelmy až po vrány obecné.

Ve své domovině, v Číně, je kachnička mandarinská symbolem věrnosti.