Kůň domácí – starokladrubský

Na světě bylo vyšlechtěno přibližně 600 plemen koní. Ta se liší svou velikostí, původem a využitím a tím i stavbou těla.

Starokladrubský kůň i rozsáhlý komplex hřebčína v Kladrubech nad Labem byl v roce 1995 prohlášen za kulturní památku.
Jedná se o jedno z nejstarších původních českých plemen. Je to teplokrevné plemeno barokního typu, kterému v krvi koluje krev starošpanělských a staroitalských koní.

Původně byl vyšlechtěn jako kočárový kůň.

V minulosti se choval v různých zbarveních. Od konce 18. století jsou chováni pouze bělouši a vraníci. Bělouši jsou chováni v hřebčíně v Kladrubech nad Labem a v minulosti byly využíváni na císařském dvoře. Zakladatelem běloušů je vraník Peppoli (1764), který byl dědem bělouše Generale. Bělouši byli chováni ve dvou liniích Generale (zal. 1787) a Generalissimus (zal. 1797) a ve čtyřech rodinách. Největší zastoupení má rozvětvená rodina Almerina, jména představitelek začínají písmeny A, E a P. Společnou matkou jim byla klisna Alba VIII (Generale XXII), narozená v roce 1861. Rodina C byla založena v roce 1894 klisnou Cariera (Blue Boy) a rodina R Ragusou narozenou v roce 1888. Nejmladší rodinou je rodina S, jejíž zakladatelkou je klisna Sardinia (Maestoso Gratia).

Vraníci naopak sloužili církvi. Chováni jsou v hřebčíně ve Slatiňanech. Současný chov je založen na čtyřech základních liniích – Sacramoso, Solo, Siglavi Pakra a Romke.