Manul obývá střední Asii. V rámci druhu byly popsány tři poddruhy: O. m. manul žije v Mongolsku a Číně, O. m. ferrugineus v okolí Kaspického moře a O. m. nigripectis v Tibetu a Nepálu.
Snad nic není pro kočky tak typické jako štěrbinovité zornice a mňoukání. Manul je ale výjimka – zornice má kulaté a zvuky, které vydává, se spíš podobají psímu štěkání než kočičímu mňoukání.
Jedná se o jedinou dlouhosrstou divokou kočku. Žije i v horách ve vysokých nadmořských výškách, kde se jí hustá a dlouhá srst hodí. Srst na břiše dosahuje až dvojnásobné délky v porovnání s délkou srsti na jiných částech těla. Je přizpůsobena velkým výkyvům teplot.
Protože se v horách nevyskytuje velké množství bakterií, je na ně v chovech náchylný. Je třeba si dát pozor na salmonelózu a toxoplazmózu.
Někteří vědci se domnívají, že manul má společného předka s kočkou bengálskou (Prionailurus bengalensis), od kterého se odklonil před 5,9 miliony let.
Manul je dnes nejvíce ohrožen fragmentací jeho životního prostředí, změnami klimatu i nelegálním lovem pro krásnou hustou kožešinu.