Osel domácí – poitouský

Předkem osla domácího je osel divoký, jehož domovinou je severní Afrika. Domestikace proběhla pravděpodobně již před 5 000 lety v údolí Nilu a na území dnešní Libye. Kůň a osel jsou jediné dva druhy domestikovaných lichokopytníků.

Původ poitouského osla spadá do středověkého 10. století na území Francie. Až v roce 1717 se ale objevují zvířata vypadající jako dnešní poitou.

A proč je poitouský osel tak velký? V 17. století začal vzkvétat průmysl s poitevinskými mulami (kříženec koňské klisny a oslího hřebce). Je to velmi odolné a silné zvíře, využívané především na těžkou práci. A kdo odvede více práce a má větší sílu než mula? Velká mula. Pro produkci velkých mul bylo ale zapotřebí velkého koně a velkého osla. Tak byl vyšlechtěn osel, jehož kohoutková výška dosahuje až 155 cm. Takto velký oslí hřebec nemá problém spářit se s klisnou chladnokrevného plemene poitevin.

Poitevinské muly byly využívány až do 19. století. Poté zájem o ně začal upadat a stejně tak o velké poitou osly. V 70. letech 20. století počet chovaných oslů klesl na pouhých 44 jedinců. V současné době plemenné knihy evidují přibližně 200 těchto zvířat.

Poitou osel je mohutný, odolný a má klidnou povahu. To vše ho předurčuje k práci v tahu, zápřeži, ale je i příjemným společníkem. Je výjimečný také svou dlouhou srstí, která plstnatí a vytváří dredy.