Sýček obecný

Sova o velikosti hrdličky obývá rozsáhlý areál v mírném pásmu palearktu. Celkově bylo v jeho hnízdním areálu popsáno 13 poddruhů, z toho čtyři evropské.
Druhové jméno noctua značí noční způsob života. Rodové latinské jméno Athene dostal podle řecké bohyně moudrosti Athény.
Právě ve starověkém Řecku dosáhl sýček vrcholu úcty. Stal se symbolem moudrosti, po staletí byl zobrazován na mincích – dokonce i dnes ho najdeme na řecké jednoeurovce. Spatřit sýčka před bitvou znamenalo štěstí, a proto také vojenští důstojníci s sebou na tažení vozili sýčky a před bitvami je vypouštěli, aby dodali vojákům odvahu. V té době bylo v Athénách tolik sov, že vzniklo řčení o „nošení sov do Athén“ (u nás pozměněné na nošení dříví do lesa).
Naopak ve starověkém Římě se sýček takové oblibě netěšil. Sovy byly spojovány s čarodějnictvím a temnou magií. Lidé věřili, že se čarodějnice přeměňují v sovy, napadají děti a sají jim krev. Věřili také, že sovy nosí smrt. Často je zabíjeli a přibíjeli na vrata, aby smrt odradili.
Hlas sýčka je přepisován jako tázavé „kú-ik“ či „kú-vít“. To mu dalo několik různých staročeských pojmenování – čujík, kubíček, kulich, kuvík, puťák, puvík, ťujíček a ťuvíkál. Výčet jmen ale nekončí. Běžné bylo také označení jako plaček, prorok a umíráček, která souvisí s jeho pověstí o naříkající sově nosící smrt a špatné zprávy. Sýček je totiž velmi zvídavý pták. V dávných dobách, kdy lékařská péče nebyla dostupná, léky tvořily jen byliny a lidé celé noci proseděli u postelí nemocných s rozsvícenou lampou či svíčkou. Sýčkové k těmto budovám a oknům přilétali ze zvědavosti, a také proto, že u světel se držel hmyz. Nemocný často do rána nebo za několik dní zemřel, a to sýčkům vysloužilo pověst nositele smrti. V minulosti také osidloval dutiny ve starých stromech na hřbitovech, kde měl klid.
Z hřbitovů se tak ozývalo volání „půůjď“ nebo „komm mit“. Může snad být pro pověrčivé lidi něco strašidelnějšího? Nynější jméno sýček zřejmě souvisí se slovem syčet.