Vydra říční

Původně byla vydra říční rozšířena na většině území Evropy, přičemž areál rozšíření sahal na východ až do Japonska a jihovýchodní Asie, na sever až po severní polární kruh a na jihu až k polopouštní oblasti severní Afriky. Pronásledování vyder a změny v krajině však vedly k vymizení vyder z některých oblastí a proto má jejich výskyt v současnosti mozaikovitý charakter. V některých oblastech svého původního rozšíření zcela chybí (např. země Jihovýchodní Asie, Japonsko, Švýcarsko, Nizozemí, Belgie, Lucembursko). Ve střední Evropě se vydra vyskytuje v části Německa, na většině území Polska, Maďarska, Slovenska, Rakouska a Česka.

Vydra říční je dokonale vybavená životu ve vodě. Má protáhlé válcovité tělo s velmi svalnatým ocasem, který je dosahuje délky až poloviny těla a má důležitou funkci kormidla. Jejich krátké nohy s plovacími blánami jsou skvělým pomocníkem při plavání, na chůzi či běh po souši nejsou zrovna ideální. Vydry tak spíše komicky poskakují. Pohybu ve vodě jsou uzpůsobeny i smyslové orgány rozmístěné v jedné rovině, aby vydra zjistila, co se děje nad hladinou, aniž by musela z vody výrazně vykouknout. Ušní boltce jsou malé, ukryté v srsti, a spolu s nosními otvory se při potápění uzavírají kožním záhybem. Před chladem ji chrání srst, o kterou často pečuje. Tuková vrstva není totiž moc silná.

Kvůli svému způsobu života se vydra stala pronásledovaným druhem. V 19. a 20. století byla terčem rybníkářů a rybářů. Vydry byly pronásledovány, loveny či tráveny.

Dnes se vydry do naší přírody pomalu navracení, avšak k nelegálnímu lovu dochází stále. S přibývajícími počty aut na silnicích jsou častější také jejich střety s automobily. A jak to už bývá, k jejich ohrožení přispívá bohužel i úbytek vhodného prostředí pro žití.  Nyní patří mezi silně ohrožené druhy.