Do záchranné stanice patří pouze zraněná zvířata

Během jarních měsíců přijímají pracovníci záchranné stanice pro handicapované živočichy v Podkrušnohorském zooparku často zcela zdravá mláďata ptáků a dravců, často řeší telefonáty nejistých zachránců. Většinou není třeba zachraňovat ptáčata, ani zdánlivě vypadlá z hnízda. Je totiž pravděpodobné, že se právě učí létat. Například mláďata drozdů, sýkor, vrabců, kosů a ostatních pěvců neumějí po opuštění hnízda létat a trvá jim několik dní, než se to naučí. Z tohoto důvodu posedávají v keřích nebo na zemi a rodiče je tam pravidelně krmí. Ani mladé sovy a dravci neumějí zpočátku létat. Proto posedávají na větvích a pískáním se dožadují potravy od rodičů. Ani ty nemusíme zachraňovat. Pokud chceme opravdu pomoci, stačí se řídit jednoduchými pravidly.

Naši pomoc potřebují zvířata zjevně zraněná, silně promoklá, napadaná psem či kočkou, zvířata s viditelným množstvím parazitů, například blech či vší, zvířata, v jejichž blízkosti jsou mrtví rodiče nebo sourozenci a zvířata v bezprostředním nebezpečí, například od jedoucích aut. Podobná pravidla platí u všech zvířat, aktuálně mohou lidé v přírodě narazit na malé zajíce či srnce. Pokud se jim zdají opuštěná, v naprosté většině případů to tak není. Nejdůležitější je nezasahovat zbytečně do chodu přírody a používat zdravý rozum.