Je nejmenším z jeřábů, jako jediný není vázaný na vodu a je nejhojnější, nehrozí mu vyhubení. Za očima má kontrastní bílá prodloužená pírka. Na krku potom černá delší splývavá pera.
Hnízdí ve Střední Asii, zimuje v Africe a jižní Asii. Před sto lety bychom ho našli i na Balkáně nebo ve Španělsku. Během tahu překonává obrovské vzdálenosti i ve velkých nadmořských výškách. Letět dokáží i nad Himalájemi ve výšce 8 000 metrů. Na zimovištích se hejnuje společně s jeřábem popelavým (Grus grus).
Pro jeřáby jsou charakteristické jejich snubní tance – rozpřahuje křídla, vyskakuje do vzduchu a hluboce se uklání. Páry tvoří na celý život, ale přesto se samec samici každý rok dvoří. Tanec pomáhá k upevňování partnerských vazeb. Po vylíhnutí mláďat je rodina spolu celé léto i zimu až do jarního tahu.
Jsou šedě zbarveni. Hlava je černá s postranním širokým bílým pruhem a červenou skvrnou na téměř holém temeni. Nápadné jsou šedočerné prodloužené loketní letky tvořící jakýsi nepravý ozdobný ocas, ruční letky jsou černé. Zobák je světlý, nohy téměř černé, duhovka červená.
V jejich domovině se jeřábi panenští jmenují „koonj“, což je současně označení pro krásné ženy. Lze to přirovnat k našemu označení kočka.