Králík domácí byl vyšlechtěn z králíka divokého. Chovali ho již staří Římané v leporáriích pro maso. V raném středověku chovali králíky mniši v klášterech, protože maso holátek bylo považováno za postní pokrm. Od druhé poloviny 16. století jsou známí bílí i barevní králíci a masná plemena. K rozvoji skutečného chovatelství došlo v Anglii.

Králík domácí je chovaný jako pokusné zvíře, kožešinové zvíře, v malochovech či soukromých chovech pro maso či jako domácí mazlíček. Je uznáváno přibližně 100 plemen králíků.

Králík nebyl v Čechách původním zvířetem, a proto pro něj neměli naši předkové vlastní název. A jak ke svému jménu přišel? Když byli ve 13. nebo na počátku 14. století přivezeni z území dnešního Německa do Čech první králíci, dostalo se k nám i jejich německé jméno das Kaninchen, což je zkomolenina latinského názvu králíka cuniculus. Díky fonetické podobnosti došlo k záměně Kaninchen za Königchen (tj. zdrobnělina z der König – král).